Rozhovor, ve kterém Dejf vyzpovídá kouzelníka z Ameriky žijícího v Praze!
Dejf: Mým dnešním hostem je Damian Odess-Gillett. Odkud vlastně jsi?
Damian: Já jsem z Massachusetts, USA. Pro ty, kdo nevědí, je to na severovýchodě, blízko New Yorku. Když uděláš rovnou přímku z Massachusetts, měla by dojít přímo do ČR, protože počasí je tam úplně stejné. Nebylo tak těžké se tady aklimatizovat.
Dejf: Proč, když všichni sní o USA, jsi ty tady?
Damian: To je zajímavá otázka. Kdekoliv vyrosteš, budeš to tam znát a všude jinde to bude nové a jiné. Já jsem sem do Prahy nepřijel žít, ale prožít malé dobrodružství na jeden školní rok, takže devět měsíců. Na filmovou školu. Ani jsem nevěděl, kde Česko leží, moje přítelkyně mi po podání přihlášky řekla, že Praha je v Itálii. Takoví jsme byli ignoranti. Každopádně jsem se do Prahy hned první den zamiloval, ty dlažební kostky... Občas někam přijedeš a hned se tam cítíš dobře. Tohle byl ten případ. Na konci toho školního roku se mi vůbec nechtělo odjet, tak jsem si studium o další jeden rok prodloužil. Časem jsem získával nové a nové pracovní příležitosti, lepší a lepší. A pak se tu z toho stal můj domov. Každý den je to tady výzva kvůli jazyku a kultuře, ale je to sranda. Praha je nádherná a já se cítím, jako bych vyhrál jackpot.
Dejf: Co je tvá práce?
Damian: Teď jsem kouzelník na plný úvazek, ale dřív to tak nebylo. Přijel jsem na filmovou školu, protože mě bavilo hrát a dělat filmy. Když jsem se rozhodl zůstat tu déle, potřeboval jsem vydělat peníze. Lidi se mě tehdy sami začali ptát, jestli je nebudu doučovat angličtinu. Říkal jsem si, že nevím, jak učit, ale jak mluvit anglicky, to vím. To byl tedy můj prvotní příjem. Pak jsem hrál, to bylo mé dlouholeté hobby, ale nikdy jsem nežil v produkčním městě jako Praha. Hrál jsem v reklamách a podobně, měl jsem dostatek peněz... A pak jsem začal dělat kouzelnické show. O 15 let později se magie stala nejstabilnější a nejzábavnější. Učení mě nebavilo, tak jsem přestal, protože příjmy se přelily do magie. No a hraní není stabilní vůbec.
Dejf: Mohli tě lidi vidět v nějakém filmu nebo show?
Damian: Já dostávám role v televizních reklamách, které se vysílají po celém světě. Někdy se stane, že i tady v Česku. Občas hraju i malé role v zahraničních filmech. Ale sám to nestíhám sledovat. Z českých... Byl jsem v Kazmově show, která byla na internetu, takže dostala fakt hodně pozornosti. Pak filmy jako Toman, Zlatý podraz... Jedna epizoda Modrého kódu, ale to nehledejte, tam jsem hrál špatně. Takže občas hraju i teď, ale z kouzlení platím veškeré výdaje.
Dejf: A jak ses dostal třeba do Kazmovy show? Ty ses s ním už znal?
Damian: Neznal. Ale jakmile jsi jednou v byznysu, asi jakémkoli, věci se začnou dít tak nějak víc automaticky. Já jsem tu byl 15 let a na začátku jsem musel obíhat castingy a snažit se o role, ale teď se čas od času stane, že mi někdo zavolá a má pro mě práci.
Dejf: Jak jsi se dostal k magii?
Damian: Začal jsem, když mi bylo 9. Tehdy jsem žil s prarodiči v Hartfordu v Connecticutu. A můj strýc zavolal dědovi, že v New Yorku je skvělá komediální kouzelnická show od dvojice Penna a Tellera. Tak jsme tam jeli a mě to uchvátilo. Pak jsem si pořídil kouzelnickou knihu, Bill Tarr – Now you see it, now you don't. Tak jsem začal kouzlit a vždycky pak na chvíli přestal, pak zase začal... Na střední škole se ale moje pozornost zaměřila na jiné věci: sport, holky... A když mi bylo 20 a viděl jsem Davida Blaina a jeho první speciál, zacvaklo to a znovu mě to chytlo. Ve stejnou dobu jsem se stěhoval do Evropy. Ještě před Prahou jsem bydlel ve Švýcarsku. Když jsem se balil, chtěl jsem si vzít nějaké svoje hobby, nejlíp něco, čím oslovím a pobavím lidi na party. Mohla to být buď kytara a nebo pár triků s kartami a mincemi. Rozhodl jsem se pro to druhé. Po pár letech jsem navštívil pár kouzelnických obchodů a dostal tipy od lidí, kteří tam pracovali. Prodali mi i nějaká videa. A pak, někdy v roce 2004 jsem si tady v Praze na autobusové zastávce všiml plakátu lákajícím na kouzelnické představení. Tak jsem tam šel a bylo to hrozné. Mladí kluci, hodně nadšení. Po představení se bavili a pozvali mě na jejich pravidelné setkání. To bylo divné, celé v češtině a trochu mě ignorovali. Říkali si KIM. Každopádně jsem tam poznal Ondřeje Pšeničku a další a dostal se díky tomu do komunity. Do té doby jsem dělal svých 3–5 triků a odmítal dětské oslavy, ale rozhodnul jsem se zlepšit se. Měl jsem 4 okruhy: parketová magie, mikromagie, kouzla pro děti a rodiny a busking (kouzla na ulici).
Dejf: Máš nějaké jiné koníčky?
Damian: Já jsem si myslel, že se vrátím k té kytaře, ale to se nikdy nestalo, možná jednou... Dřív jsem hodně hrál týmové sporty se svými kamarády, psal jsem, četl jsem, teď rád vařím. Taky jak žiju tady bez svých blízkých přátel, dělám spoustu věcí sám, chytlo mě fitness. Miluju to, že můžu žít tímhle způsobem. Každý z nás zná ty lidi, kteří si stěžují, že mají nadváhu a nedostatek pohybu, protože mají klasickou práci 9–17. A já to chápu, to se nedá stihnout všechno, když máš třeba navíc děti. Ale já jsem šťastlivec, nemám děti, nemám takovou klasickou práci, takže si užívám přípravu jídla a cvičení. Taky mám rád komedii a kdybych nebyl kouzelník, asi jsem stand up komik.
Dejf: Myslíš, že my Češi máme těžší dostat se k magii, když je tolik materiálů v angličtině?
Damian: Je pravda, že angličtina je v západní magii dominantním jazykem a pokud angličtinu neovládáš, nemáš moc výhodu. Na druhou stranu nejlepší karetní kouzelníci světa jsou Španělé a taky hodně z nich anglicky nemluví. A jsem v nevýhodě, když neumím španělsky? Češi se prostě musí naučít buď anglicky nebo španělsky.
Dejf: Ovládáš nějaké skill toys?
Damian: Ne, spíš ne. Z nějakého důvodu kouzelníci tyhle věci milují – hlavolamy, deskovky... Ale já mezi ně nepatřím. Nejsem zvlášť dobrý v matematice. Ale asi tam je nějaké propojení, strategická mysl na hlavolamy a láska k magii. Já ale kouzlím proto, že chytnu někoho za srdce a rozesměju ho. To na tom mám rád.
Dejf: Jsi aktivní na Facebooku a Instagramu?
Damian: Nejsem aktivní tolik, jak bych měl. Občas to otevřu v posilovně, když čekám, až na mě přijde řada. Já jsem dřív chtěl být rapperem. Ale jeden z důvodů, proč nemůžu, je to, že je pro mě těžké machrovat a chlubit se. To je podobné jako s těmi sociálními sítěmi. Tam je to samé já, já, já a je to v rozporu s tím, kdo jsem. A čím jsem starší, tím víc jsem z toho unavený. Snažím se aspoň přidávat něco, co lidi rozesměje a potěší, gify s koťátky a tak. Ale na zprávy odpovídám.
Dejf: Děkuju, že jsi přišel!
Damian: Já děkuju, že jsi mě pozval.
Tip: Podcasty lze poslouchat i na vámi oblíbených streamovacích platformách. Doporučujeme kliknout na odběr alespoň u jedné z nich, jelikož podcasty vychází dřív než videa – budete mít tak vše jako první.
[Autor-dejf]