FYFTcast: David Špaček
Rozhovor s drone racing pilotem Davidem Špačkem. Co všechno tento sport obnáší? Je to drahý koníček? Existuje v Česku komunita?
Tip: Naši nabídku dronů najdeš v sekci Drone racing
Petr: Pozvání do FYFTcastu přijal David Špaček, na internetu známý jako SpaglFPV, což je jeden z nejlepších českých drone racerů, závodních pilotů v létání s drony. Létání s drony se rozděluje na FPV s brýlemi, pak existují nějaké drony, které fotí nebo natáčí a lidé je ovládají třeba přes telefon a pak jsou industriální drony na doručování balíků a monitorování. Je to tak?
David: FPV znamená first person view a vlastně i ty natáčecí, které ovládáš z telefonu, jsou FPV, protože vidíš to, co dron natáčí kamerou. Pokud se ale bavíme o nějakém dělení, pak existuje ještě Line of Sight, zkratka LOS. A ten ovládáš jen podle toho, co vidíš očima, bez kamery. I v tom se dělají závody.
Petr: A ty FPV se dělí na freestyle a na racing. Ty se soustředíš na racing.
David: Většinou dělám obojí, ale považuju se spíš za racera.
Petr: Jak ses k tomu dostal?
David: Jako skoro každý v tomto hobby jsem si pustil nějaké video na Youtube, to bylo v zimě, na konci roku 2015. Od té doby létám.
Petr: Jak je stará ta komunita? Jaké to tehdy bylo?
David: V té době, když jsem začal, jsem ani nevěděl, že se v tom dá závodit. Objednal jsem si pár dílů z Číny a létal si sám pro sebe. Až třeba po půl roce jsem zjistil, že se tomu věnuje víc lidí. Tehdy to ale bylo pořád v plenkách, řádově to byly jednotky lidí, třeba pět lidí se sešlo. Ale už se v tom dělaly závody a když jsem byl na závodech poprvé, byl to už třetí ročník, takže dva roky předtím to už někdo dělal.
Petr: Ty ses od té doby vypracoval natolik, že dnes létáš kompetitivně na světových turnajích?
David: Já před těmi svými prvními závody teprve poprvé proletěl bránu, kterou jsem si vyrobil z nějakých větví. Jak jsem pak dopadl, si už nepamatuju, ale vím, že jsem si říkal, že jsem na podobné úrovni jako ostatní, tak že bych se tomu mohl víc věnovat. Začal jsem objíždět české závody a umisťoval jsem se třeba třetí. V roce 2018 jsem jel poprvé na světový pohár na Slovensko a umístil se třetí, tehdy jsem si uvědomil, že se můžu porovnávat se světovými piloty. Od té doby jezdím na evropské závody.
Petr: Nejčastější otázka od lidí na tebe byla "Jak je to drahé?". Ale mě zajímá, jestli je to pay to win. Když si zaplatíš drahé vybavení, budeš lepší?
David: Samozřejmě to je o vybavení, ale větší část je o skillu pilota. Na špičce to už o vybavení není, protože tehdy každý používá to nejlepší, co může. Když se bavíme o té ceně a vezmu v úvahu jen samotnou koptéru (bez brýlí, vysílačky, nabíječek, vrtulí...), tak je to v rozmezí 3–10 tisíc. Za 3 postavíš něco, co bude létat, ale nebude to potěšení, naopak 10 do toho není na začátku potřeba vrazit. Nejdražší je ta vstupní investice: brýle, vysílačka. Ale to člověk kupuje jen jednou. Koptér teda můžeš mít několik, nebo několik desítek, třeba jako já. Ale je pak drahé i to, když trénuješ několik hodin denně a rozbíjíš vrtule, baterky, ztrácíš komponenty... To je v řádu tisícikorun.
Petr: Dá se začít i soutěžit nějak na budget?
David: Na soutěžích není požadavek, že bys musel mít třeba čtyři koptéry, je to na tobě. Volnější závody nemají třeba ani váhové limity nebo něco takového. Když budeš chtít, můžeš soutěžit s tím úplně nejlevnějším: brýle za 1500, rádio za 1000 a koptéru za 3000. Ze závodu tě nikdo určitě nevyhodí. Lepší koptéry jsou už pak 6–7 tisíc za stavbu a já když jedu na závody do zahraničí, beru si koptér víc (4–8), protože mě něco stojí letenky, stojí mě to dovolenou z práce, takže chci mít zálohu. Když něco během týdeních závodů rozbiju, tak to večer opravím a můžu zase závodit. Beru si náhradní díly, pájky, šroubováky, všechno.
Petr: Jak probíhá trénink pilota?
David: Nic speciálního nedělám. Před závody teda trénuju ne na simulátoru, ale doopravdy, abych neměl "zrezivělé" prsty. Sice si to člověk den před závodem nechce rozbít, ale já to potřebuju. Když jsem trénoval hodně, bylo to nějakých 20 hodin týdně. To jde zhruba od dubna do září, října. V tělocvičnách je pak omezený prostor, crashe jsou o tvrdou zem samozřejmě horší a člověk nechce třeba vysklít okno. Hodiny celkově jsem si nepočítal, ale budou to stovky. Skill je o těch odlétaných hodinách.
Petr: Musíš být i dobrý modelář?
David: Vzhledem k tomu, jak často se to opravuje, si nedokážu představit, že by si to někdo nedělal sám. Ale třeba lidé, kteří létají občas freestyle si to od někoho nechají opravit. Dalším příkladem jsou i malé děti, šesti-, sedmileté, kterým dělá servisáka tatínek. Ale vesměs si všichni opravují sami.
Petr: Je něco, čím je specifická komunita?
David: Negativně v tom, že když se někdo zeptá na úplnou blbinu, kterou si může za deset sekund vygooglit, tak často lidi reagují, ať si to prostě najde. Já se snažím vycházet vstříc. Jinak si ale lidi hodně radí, předávají si zkušenosti. Jediné, co mi tady chybí, je, že nikdo nedělá návody v češtině. V angličtině jich je spousta. Tak se o ten content snažím aspoň já, ale je toho málo.
Petr: Co tě u toho drží a motivuje pokračovat? Co tě na tom nejvíc baví?
David: Je skvělé, že člověk něco dělá rukama, že něco postavil a funguje to. Ale hlavní je ten adrenalin při létání. Ten pocit, kdy letíš střemhlav, bez dronu nezažiješ. Mozek to vnímá jako že ty sám jsi v tom vzduchu a takový pocit jen tak nenasimuluješ a v tom je to jedinečné. Pád na beton nestojí tvoje zdraví, ale jen pár peněz. Taky jsem se díky tomuto koníčku podíval na spoustu míst, kam bych sám nikdy nejel. Třeba Makedonie. Zároveň poznávám spoustu nových lidí.
Petr: Děkujeme, žes přišel.
David: Já děkuju za pozvání!
Tip: Podcasty lze poslouchat i na vámi oblíbených streamovacích platformách. Doporučujeme kliknout na odběr alespoň u jedné z nich, jelikož podcasty vychází dřív než videa – budete mít tak vše jako první.
SLEDUJ NÁŠ INSTAGRAM @fyftstore
[Autor-dejf]