Očekávaný FYFTcast s Kendamajunkieeem! Tentokrát byl moderátorem Franta.
Tip: Všechny modely kendam, které zrovna máme skladem, najdeš v sekci Kendama
Franta: V dnešní epizodě máme jako hosta Pepu Vyhlase, alias Kendamajunkieeeho, alias parkour legend. Vítám tě! Chci se zeptat, jak ses vlastně dostal k FYFTu? Jsi teď FYFT talent vlastně, tak mě zajímá, kde ses poprvé s FYFTem setkal.
Pepa: Ve škole, kámoš přinesl kostku – rubikovku. Tak jsem taky chvíli skládal, trojku, čtyřku, dvojku. Pak jsem si chtěl koupit nějakou lepší, tak jsem šel na FYFT, tam jsem viděl kendamu a už to začalo.
Tip: Podívej se na naší nabídku rubikových kostek pro speedcubery
Franta: Každopádně ty nejsi úplně od začátku kendamista, ty jsi hlavně parkourista. Mohl bys mi k tomu parkouru něco říct? Jak dlouho to děláš, jak ses k němu dostal a jestli jsi dělal už něco předtím.
Pepa: Jako úplně první sport jsem dělal kung fu. To jsem byl na pár závodech, ale přestalo mě to bavit. Tam se dělaly spíš sestavy, nebylo to kontaktní, ale dalo mi to dobrou průpravu do toho parkouru. Dělal jsem to asi tři, čtyři roky, pak jsem toho nechal. Pak jsem začal s parkourem, taky přes kamaráda. To teda dělám doteď. A pak přišla kendama.
Franta: Teď možná otázka v nepravou chvíli, ale kolik ti je vlastně let?
Pepa: 13.
Franta: Tyjo, já myslel, že jsi starší. Tos toho teda stihl za život už hodně. Ještě mě zajímá, máš sourozence? Jsi takový skromný, upřímný, vychovaný... To rodiče musí být super lidi. Kdybys teda mohl říct něco o tom, jak to máš doma, jestli ti to nevadí.
Pepa: Mám bráchu, máme čtyři kočky, mamku, taťku (smích). Brácha je starší, taky skáče, začali jsme s tím někdy ve stejnou dobu.
Franta: Můžeš mi říct něco o svém úspěchu v parkouru, o soutěžích...?
Pepa: Když jsem byl poprvé na soutěži, bylo to celodenní, byli jsme ve skupinách. To bylo někdy před rokem, dvěma. Parkour dělám tři roky. A ta soutěž byla v hale, tady v Praze. Byla tam stanoviště s různými úkoly. Bylo nás třeba deset týmů, dostávali jsme body za ty úkoly. Ale byla to spíš jako taková sranda. Tři týmy, které měly nejvíc bodů si měly připravit takové jako představení, lajnu, kde jsme se střídali. To se pak hodnotilo: celkový dojem, čistota skoků. No a tam jsme byli první, v týmu jsem byl já, brácha a ještě dva kámoši.
Franta: A to je v parkouru běžná věc, že si něco nacvičíš a pak za to dostáváš třeba i zaplaceno?
Pepa: Jo, jo. My teď zrovna s jedním klukem a s bráchou jezdíme a vystupujeme. Na táborech, plesech a tak.
Franta: Co tě na kendamě nejvíc baví?
Pepa: Ten pocit, když uděláš trik. Radost z té věci. To je i v parkouru, radost z pohybu.
Franta: U tebe jde vidět, že máš v kendamě fakt šílený progres. Kolik času tomu dáváš denně? Když máš ještě ten parkour.
Pepa: Ráno vstanu, vidím kendamu, hodím pár triků, jdu se nasnídat. Třeba když zkouším těžký trik, je to tak hodina denně. Když mi to nejde, tak třeba dvě. Kendamuju prostě v průběhu dne, někdy to prokládám parkourem.
Franta: Dneska jsem ti psal, ať si vezmeš hodne kendam na focení a tys mi napsal, že máš kendamy jen dvě. Tím jsi mi odpověděl na otázku, jestli sbíráš kendamy. Moc ne, co?
Pepa: Moc ne, no. Já jsem právě jednu prodal kámošovi... Prostě rozšiřuju kendamu (smích). Mám doma asi ještě tři tamy z Popek, ty už jsou zahrané, ale dají se ještě. Keny nemám, mám je vždycky rozmlácené. U první kendamy se mi třeba úplně zlomil sword.
Franta: Máš nějaký oblíbený styl hraní?
Pepa: Teď hodně dělám arm balance, balancování na rukou. Nebo mě baví házet o nohu, to bych se chtěl naučit.
Franta: Myslíš, že ti kung fu nebo parkour pomohly v kendamě?
Pepa: Určitě, v té výdrži dělat jeden trik. Někdy musíš v parkouru udělat něco třicetkrát a až třicátý první pokus padne. Musíš vydržet.
Franta: Takže trpělivost. Občas se lidi ptají, jak u toho může člověk vydržet, ale musíš věřit sám v sebe a pak máš motivaci. Když se to pak povede, je to to nejlepší. A pomohla ti třeba kendama v parkouru? Nebo celkově běžném životě? Máš třeba lepší intuici na pohyb, postřeh? Nebo jestli ti kendama nezlepšila trpělivost v parkouru?
Pepa: Je to možné, protože u kendamy vydržíš delší dobu. Sice je to taky fyzicky náročná aktivita, ale ne tak moc jako parkour. A parkour mě naučil dobře padat.
Franta: Soutěžil jsi už někdy v kendamě? A kdyžtak co tě na soutěži baví – Game of ken nebo freestyle? A myslíš, že má vůbec smysl soutěžit v kendamě? Nebo soutěžit celkově?
Pepa: Soutežil jsem jen tady ve FYFTu. Víc mě bavil Game of ken, člověk u toho není tolik pod tlakem, na druhou stranu vím, že to není moc spravedlivé, protože každý hraje jinak. A k tomu soutěžení... Mně to nevadí, někdy si zasoutěžím rád.
Tip: Podívej se na pravidla Game of ken a na to, jak se v něm Pepa a Franta utkali proti sobě
Franta: A jak dlouho kendamuješ?
Pepa: Rok a kousek.
Franta: Kde se vidíš za deset let? Ve všech těchto oblastech. Chápu, že jsi fakt mladý a je to možná hloupá otázka, ale podle mě máš hlavu na to odpovědět.
Pepa: V parkouru bych rád dělal lekce, baví mě někomu poradit a pak vidět, že ten trik umí.
Franta: Mohl bys srovnat parkourovou a kendamovou komunitu?
Pepa: V parkourové komunitě jsou, jako všude, v pohodě lidi i lidi, kteří tě štvou, ale myslím, že obecně je to super. Cítím se v ní dobře. A kendamová je hodně podobná, v kendamě je akorát víc závodů, protože parkouristi moc soutěže rádi nemají, pro hodně lidí je to životní styl. Já se nebráním ani jednomu.
Franta: Máš radši kendamovat v komunitě nebo si radši někam zalezeš sám?
Pepa: U mě v okolí nikdo nekendamuje, takže musím sám. Líp by se mi asi ale kendamovalo s někým, pak se člověk naučí víc triků. V parkouru je to to stejné.
Franta: Děkuju moc za rozhovor a za to, že jsi přišel. Bylo to skvělé. Respekt za to, jaký jsi člověk. Obdivuju tě.
Tip: Podcasty lze poslouchat i na vámi oblíbených streamovacích platformách. Doporučujeme kliknout na odběr alespoň u jedné z nich, jelikož podcasty vychází dřív než videa – budete mít tak vše jako první.
[Autor-dejf]